Do tohoto světa nezapadám

„Ať dělám cokoli, jsem outsider. Den za dnem se přesvědčuji, že mě nikdo nemá rád, nikdo mě nepotřebuje. Cítím se mizerně mezi lidmi, kteří raketově vystoupali v kariéře, mají usměvavé rodiny a kolegy, kteří je respektují. Už nesnesu ty šťastné tváře kolem nás ve světě, do kterého nezapadám…“ – Zdá se vám ten pocit povědomý?

Nejste sami. Jsou nás miliony, právě takových jako vy. Mnozí z nás do tohoto světa nepatří.

18„Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí.

( Jan 15:18-19 )

Co nám tento svět nabízí? Pocit důležitosti a výjimečnosti, možnost vydělávat peníze, koupit si auto a velký dům? Chválu od přátel, která potvrzuje, že vás přijímají a že mezi nimi máte zvláštní postavení? Nebo je to pocit, že jste lepší než ostatní? Možná požitek z toho, že vám druzí slouží? Nebo jsou to jen všechny ty vychytávky, které si můžete koupit a hrát si s nimi? Anebo svět nabízí místo ve velké firmě, kde můžete pomáhat druhým budovat kariéru a prokazovat velkorysost tím, že povyšujete své podřízené nebo jim pomáháte s technickými problémy? Lety první třídou a účast na obchodních konferencích? Zveřejňování svých fotek z drahých restaurací na sociálních sítích?

Úžasné, že? Kdo by to nechtěl? Ano, buďme upřímní a nezapírejme to – zní to lákavě! Dříve nebo později však pochopíme, že žádná z nabídek tohoto světa nezaplní prázdnotu a osamělost v nás. Pak se budeme cítit oklamaní, protože jsme léta následovali svět a hnali se za tím falešným pokladem, a teprve teď si uvědomujeme, že chvála přátel, která se nám celou tu dobu zdála tak cenná, není nic jiného než maskovaná závist a nenávist.

Když Ježíš přišel na zem a nabídl lidem svobodu, mnozí z nich v něj uvěřili, ale nikdo se neodvážil to veřejně vyznat,

43Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

( Jan 12:43 )

A tak jsme tady, spoutaní lidskou chválou a uznáním. Svobodní ptáci zavření ve zlaté kleci. Ryba přilákaná na návnadu. Spoutaní strachem z mínění druhých…

25Strach z lidí člověka nakonec ochromí,

kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

( Přísloví 29:25 )

Ano, nemusíme se snažit zapadnout do tohoto světa. Nemusíme se hnát za hodnotami tohoto světa, namáhat své duše a vysilovat svá srdce. Tak jako se plastová bižuterie nikdy nevyrovná pravému diamantu, nabídky tohoto světa nikdy nezaplní prázdnotu v našich srdcích. Nikdy neuhasí žízeň, kterou cítíme.

15Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci.

( 1. Jan 2:15 )

Existuje zdroj pravé lásky, pravého poznání, pravé cesty k životu – pramen vody, po které už nikdy nebudeme žíznit.

14„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

( Jan 4:14 )

Možná Ježíše Krista znáte, možná ne (i když jste to jméno nejspíš slyšeli), nevíte, kdo je a odkud pochází. Jedno však můžeme vidět hned: není z tohoto světa.

14Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.

( Jan 17:14 )

A nepřijímá to, co tento svět nabízí.

8Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. 9„To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“

10„Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“Dt 6:13

( Matouš 4:8-10 )

Když se cítíme zbyteční, opuštění, prázdní, cizí tomuto světu, můžeme se napít vody, kterou nám Ježíš nabízí. Dá nám poznání, které potřebujeme, abychom už nikdy nežíznili. On je také tou pravou cestou, která vede ke skutečnému pokladu, jejž lidé hledají celý život.

6„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

( Jan 14:6 )

Je přirozené, že všichni potřebujeme cítit, že jsme výjimeční, že jsme milováni takoví, jací jsme. Každý ví, že jsme stvořeni k Božímu obrazu. Snadno však zapomínáme, jak výjimeční jsme v Božích očích.

4Jsi pro mne tolik drahocenný,

jsi mi tak vzácný, tak tě miluji,

že za tebe vyměním všechny lidi,

za tvůj život dám celé národy.

( Izaiáš 43:4 )

Přesto v sobě můžeme cítit naléhavou touhu udělat ve svém životě něco užitečného a zbavit se pocitu zbytečnosti. K tomu musíme pochopit, že nejdůležitější je pro nás být nalezeni… Náš nebeský Otec opustí všechny ostatní, jen aby našel vás, ztracenou ovci…

13A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

( Matouš 18:13 )

Podívejme se hlouběji do svého nitra a zjistěme, odkud ten znepokojivý pocit zbytečnosti pochází a kam nás vede. Pokud nás ten pocit žene hledat lidské uznání nebo chválu, dvakrát si rozmyslete, než mu dovolíte, aby vás ovládl. Pokud je však to, co cítíte, vedeno láskou k Bohu nebo láskou k druhým, kterým můžete pomoci v době nouze, pak do toho jděte! Neboť Bůh je s vámi a má s vámi plán.

11Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.

( Jeremiáš 29:11 )

Pokud si stále nejste jisti, jaký plán s vámi Bůh má, prostě se modlete… A pak se rozhlédněte kolem sebe. Možná už jste na správné cestě?

27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.

( Jan 14:27 )