Jaká je křesťanská odpověď na pandemii?

Nezvladatelný virus se jako velká bouře šíří napříč kontinenty a nakaží lidi kolem nás. Některým z nás bere práci a životy lidí, které jsme milovali. Proti viru, na který nemáme léčbu, se cítíme bezmocní. Jako bychom pluli v malé loďce uprostřed větrné bouře.

37Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.

38On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“

39Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.

40„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“

( Marek 4:37-40 )

Je pro nás přirozené stavět svou jistotu na zkušenostech z tohoto světa. Když jdou věci tak, jak očekáváme, jsme uvolnění a šťastní. Když nás potká drobná potíž, snažíme se ji přehlížet a jdeme dál. Naše sebedůvěra roste s průmyslovým pokrokem, který nám přináší pohodlný život, a s vědeckými objevy, které vysvětlují, jak věci fungují, a vyvíjejí očkovací látky proti všem nemocem. Základ naší víry je však velmi křehký a rychle selže, když se stane něco neobvyklého. Podívejme se na zaslíbení, které jsme dostali od našeho Boha Otce.

2Budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání:

3Požehnaný budeš ve městě,

požehnaný budeš i na poli!

4Požehnaný plod tvého lůna,

plody tvé půdy,

plod tvého dobytka,

vrh tvého skotu

i mláďata tvého bravu.

5Požehnaná tvá nůše i tvá díže!

6Požehnaný budeš při vcházení,

požehnaný budeš i při vycházení.

7Hospodin před tebou porazí nepřátele, kteří tě napadnou. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, sedmi cestami před tebou utečou.

8Hospodin ti sešle požehnání pro tvé sýpky i pro vše, k čemu přiložíš ruku; Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, kterou ti dává.

11Hospodin ti dá nadbytek všeho dobrého: plodu tvého lůna, plodu tvého dobytka i plodů tvé země, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá.Gn 12:7; 13:15; 15:18–20; 17:8; 26:3; 28:13; 35:12; 48:4

12Hospodin ti otevře svůj nádherný poklad – nebesa – aby dal tvé zemi déšť v pravý čas a požehnal všechno tvé počínání, takže budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nevypůjčíš.

13Hospodin tě učiní hlavou, nikoli chvostem a budeš vždycky nahoře a nikdy dole, budeš-li poslouchat a pečlivě dodržovat přikázání Hospodina, svého Boha, která ti dnes udílím.

( Deuteronomium 28:2,3,4,5,6,7,8,11,12,13 )

Není pro nás přirozené žít tento život v plné poslušnosti Bohu a jeho přikázáním. Jakmile se náš život dostane z potíží, vracíme se na své zlé cesty, znovu a znovu…

15Znovu a znovu jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky se slovy: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a napravte své jednání. Nenásledujte cizí bohy a neslužte jim, ať můžete žít v zemi, kterou jsem dal vám i vašim otcům.‘Jr 25:5 Vy ale vůbec nevnímáte, vůbec mě neposloucháte.

( Jeremiáš 35:15 )

Vidíme se ve strachu a v nedostatku víry. Generace za generací lidé po tisíce let neposlouchali Boha a ztráceli jeho požehnání. Vytřásli jsme lásku ze základů Božích přikázání a zůstala nám jen suchá tvrzení, jimž se podřizujeme pouze navenek a formálně. To vše nás přivedlo na místo strachu, přesně jak bylo předpověděno…

20Hospodin na tebe pošle prokletí, děs a zmar při veškerém tvém počínání, dokud nebudeš vyhlazen. Kvůli svému zlému jednání rychle zahyneš, protože jsi ho28:20 podle někt. rukopisů LXX (MT: mě) opustil.

22Hospodin tě raní úbytěmi, zimnicí a zánětem, palčivým horkem a vyprahlostí, plísní a snětí; to vše tě bude pronásledovat, dokud nezahyneš.

( Deuteronomium 28:20,22 )

Boží hněv je skutečně hrozný. Ale než začneme soudit svého nebeského Otce za to, že dělá tak kruté věci, představme si lékaře, který amputuje infikovanou nohu, aby zachránil člověka před smrtí. Je pro nás přirozené soustředit se na věci viditelné a přehlížet Boží lásku a jeho touhu nás zachránit. Naše dítě si zapamatuje náš hněv a bolestivé plácnutí přes záda, ale snadno zapomene, že ho to zachránilo před pádem z nebezpečného útesu. A my, kteří vidíme jen pozemské věci, ani nevidíme, před čím nás Boží hněv zachraňuje.

Bůh chce, abychom ho věrně poslouchali. Chce, abychom se nebáli toho, co vidíme, ale abychom čerpali jistotu ze své víry.

18Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.

( 2. Korintským 4:18 )

Ať už vám hrozí ztráta života, nebo jste na vrcholu sil, smrt je vnímána jako to nejhorší, co nás může potkat. Ale je to tak? Smrt je to poslední, co z člověka vidíme. Smrt nám otevírá dveře k neviditelnému, k neznámému.

Neznámé v našem životě i po něm ovládá buď náš strach, nebo naše víra. Můžeme se obklopit temnotou strachu, nebo světlem víry. Jak vidíme v tomto pozemském životě, věrní lidé jsou úspěšní v tom, co dělají. A není důvod pochybovat, že víra osvítí cestu po smrti těm, kdo věří. Cestu k mnohem lepšímu životu, než je tady na zemi.

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

( Jan 3:16 )

Právě teď jsme naživu. A jsme vděčni našemu Bohu za každou minutu, kterou nyní žijeme, za to, že můžeme vidět a dýchat a něco v tomto světě změnit. Stále ještě můžeme vidět své milované a říct jim, co pro nás znamenají.

Láska přemáhá strach a odhaluje, kým skutečně jsme – stvořeni k Božímu obrazu. A tím, že Ježíš Kristus prošel tělesnou smrtí a vzkříšením, zlomil okovy smrti a přinesl nám Ducha svatého, neviditelného pomocníka, který nyní může přebývat v nás.

17totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.

( Jan 14:17 )

Duch, kterého jsme přijali, není duch strachu, neboť nás vede k věčnému životu.

7Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.

( 2. Timoteovi 1:7 )

Z toho vidíme, že pociťujeme-li strach, nepochází od Ducha, kterého nám Bůh dal. Pokud chodíme v temnotě strachu, nepřinesli jsme světlo víry v Pána, našeho Boha.

12Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

( Jan 8:12 )

A nyní, když stojíte v epicentru pandemie, co si vyberete – strach, nebo víru? Když se na vás ostatní lidé dívají v temnotě tohoto ustrašeného světa, mohou vidět vaše světlo?

3Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti,

z morové rány nejprudší.

4Přikryje tě svými perutěmi,

pod jeho křídly najdeš bezpečí,

štít jeho věrnosti tě obklopí!

5Nezalekneš se noční hrůzy

ani střel, jež ve dne létají,

6morové nákazy, jež tmou se plíží,

ani zhoubné rány v čase poledním.

7Po tvém boku jich padne tisíc

a deset tisíců po tvé pravici,

tebe to ale nechá být.

( Žalmy 91:3-7 )

9Přikazuji ti: Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“

( Jozue 1:9 )

Nic se v našem světě neděje bez důvodu. Co nás tato pandemie naučí? Dokážeme si konečně opravdu vážit lidského života? Dokážeme si vážit opravdového přátelství a vyjádřit vděčnost za to, co máme? Skončí ten nesmyslný závod o lepší fotku na Instagramu a více odběratelů našich videí na YouTube? Skončí války o peníze a moc? Bude nebe pro budoucí generace znovu modré? Dokážeme konečně sejmout závoj z očí a uvidět skutečný svět, který stvořil náš Otec?

27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.

( Jan 14:27 )