Přejít k hlavnímu obsahu

Kdo je Ježíš a proč je pro nás tak důležitý?

Osamělá postava představující Ježíše kráčí vstříc vycházejícímu slunci a shlíží na rozlehlou krajinu se vzdálenými lidmi a klikatými cestami, což symbolizuje tajemství jeho totožnosti a jeho hluboký vliv na lidstvo.

Kdo je Ježíš?

Člověk? Prorok? Boží Syn, nebo sám Bůh? Je v něm skutečně něco výjimečného?

Byl úhelným kamenem, který stavitelé přehlédli, zavržen znalci Tóry, kamenem, o který lidstvo klopýtlo. A přesto se stal nejznámější osobou, která kdy žila na Zemi. Jeho život a učení rozdělily lidstvo do tří velkých abrahámovských náboženství.

Co je zvláštního na tom, co pro lidstvo udělal? Jak se to stalo a proč? Pojďme to zjistit.

Služebník zaslíbený před dávnými časy

Asi 700 let před Ježíšem popsal prorok Izajáš přicházejícího Božího „Služebníka“. Všimněte si, jakou sílu zaslíbil.

1Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
2Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
3Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
4Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!
( Izaiáš 42:1-4 )
5Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
6Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
7abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.
( Izaiáš 42:5-7 )

Služebník, který nekřičí, nebyl tím, co lidé od zachránce očekávali. Jeho moc měla vycházet z mírnosti a z poslání širšího než jeden národ: „světlo národů“. Izajáš psal v čase války a vyhnanství, kdy byla naděje křehká, a tyto verše se staly jedním z nejcennějších zaslíbení židovského písma.

Žádné bonusy

Izajáš nyní popisuje celou cestu Služebníka a překvapivé je, jak obyčejně začíná.

13Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
14Jako se nad ním52:14 podle dvou hebr. rukopisů, Syr, Tg (MT: tebou) mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
15tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.
( Izaiáš 52:13-15 )
2Vyrostl před ním jako proutek,
jako kořínek ze země vyprahlé.
Nebyl nápadný ani honosný,
abychom na něj hleděli,
nebylo na něm vidět nic,
proč bychom po něm toužili.
( Izaiáš 53:2 )

To je srdce příběhu: Ježíš přišel bez bonusů. Bible nepodává žádný popis jeho tváře ani postavy a Izajáš neříká nic o tom, že by jeho vzhled měl přitahovat zástupy. Znetvoření v 52,14 popisuje, co s ním udělal kříž, nikoli jeho běžný vzhled. Neměl hřmící hlas, královský palác, bohatství ani armádu. Všechno, co získal, získal láskou, pravdou a pokorou. Proto jeho příběh dodnes oslovuje lidi, kteří nemají žádné vlastní bonusy: chudé, přehlížené, obyčejné. Pokud ses někdy cítil nepovšimnut, všimni si, jak on začal.

Pohrdaný, a přesto nesoucí naši bolest

Svitky od Mrtvého moře obsahují opis Izajáše starý více než 2000 let, takže tato slova byla bezpečně zapsána dlouho před Ježíšovým narozením.

3Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?
4Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
5On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
6My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.
( Izaiáš 53:3-6 )
7Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.
8Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;
kdo z jeho současníků na to pomyslel?
Byl totiž vyťat ze země živých,
proviněním mého lidu raněn byl.
9Ač měl být pohřben se zločinci,
octl se v hrobě53:9 podle Kum (MT smrti) s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest.
( Izaiáš 53:7-9 )
11Po svém utrpení však světlo53:11 podle Kum, LXX (světlo v MT chybí) uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
12A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil.
( Izaiáš 53:11-12 )

Izajášovo „mnozí“ a „přestupníci“ jsme my všichni. Obraz ukazuje někoho, kdo se rozhodne stát tam, kde stojí trpící, a nést, co sami nést nemohou. První křesťané četli tuto kapitolu jako odkaz na Ježíše; mnozí židovští čtenáři v ní viděli popis Izraele. My ji můžeme jednoduše číst pozorně a nechat ji promluvit.

Král z Davidova rodu

Dvě další zaslíbení dokreslují obraz: spravedlivý král z Davidovy rodiny a kámen, který stavitelé zahodí.

5Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek.Iz 4:2; 11:1; 53:2; Za 3:8; 6:12 Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost.
( Jeremiáš 23:5 )
22Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
23Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
( Žalmy 118:22-23 )

Stavitelé tesali kameny pro nárožník budovy, který drží pohromadě dvě zdi. Zavržený kámen, který se stane právě tím, co drží všechno pohromadě, je ohromující obraz, zapsaný mnoho staletí před Ježíšem. Zpívali ho poutníci cestou do Jeruzaléma, takže ho v jeho době každý znal zpaměti.

Narozen bez výsad

Ježíš se narodil z Davidova rodu, přesto v jesličkách, a vyrůstal v Nazaretě, vesnici, které si málokdo všiml. Lukáš vypráví o pastýřích, nejprostších svědcích, jako o jeho prvních návštěvnících. Takto ho o léta později viděli jeho sousedé.

55Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ 57A tak se nad ním pohoršovali.
Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“
( Matouš 13:55-57 )
20Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
( Matouš 8:20 )

„Tesařův syn“ byl způsob, jak říct: „Víme přesně, kdo jsi.“ Jejich důvěrná známost se stala překážkou. Tentýž Ježíš neměl vlastní domov. Narodil se do chudé rodiny a asi třicet let žil v tichém skrytu, než začalo jeho veřejné působení.

Kámen, o který mnozí klopýtli

6V Písmu přece stojí:
„Hle, pokládám na Sionu
úhelný kámen vyvolený a vzácný,
a kdokoli věří v něj,
se jistě nezklame.“Iz 28:16
7Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to
„Kámen staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným,“Ž 118:22
8a také
„Kámen úrazu a skála pohoršení.“Iz 8:14
To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem.
( 1. Petr 2:6-8 )

Petr, jeden z Ježíšových nejbližších přátel, to napsal poté, co sám zažil odmítnutí, a cituje týž žalm o úhelném kameni, s nímž jsme se setkali dříve. Ti, kdo klopýtli, nebyli padouši; očekávali jiný druh Mesiáše.

Kámen, který rozdělil svět

Zde je důvod, proč jediný muž rozdělil svět. Tři velká náboženství odvozují své kořeny od Abrahama a každé odpovídá na otázku „kdo je Ježíš?“ jinak. Judaismus ho nepřijímá jako Mesiáše a stále čeká, až Mesiáš přijde. Islám ho ctí jako proroka a jako Mesiáše a očekává jeho návrat, ale nepřijímá, že je Božím Synem ani že zemřel na kříži. Křesťanství ho vyznává jako Božího Syna a Spasitele. Tímto způsobem jeho život a učení rozdělily lidstvo do tří hlavních abrahámovských náboženství a odmítnutí s námi zůstává dodnes.

Křesťany udivuje, že to bylo předpovězeno. Písma, která Židé a křesťané sdílejí, Starý zákon, už řekla, že zaslíbený služebník bude pohrdán a zavržen, jak jsme viděli v Izajášovi 53 a v Žalmu 118. Izajáš dokonce pojmenoval, kdo bude klopýtat, a Jan, sám Žid, nám říká, že se to stalo:

14On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem. 15Mnozí se o něj zarazí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“
( Izaiáš 8:14-15 )
11Přišel do svého vlastního,
ale jeho vlastní ho nepřijali.
( Jan 1:11 )

Izrael a Judsko byli právě ti, kdo čekali nejdéle. Ježíš nad tím naříkal, ale jeho poslední slova zde nejsou rozloučením:

37Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 38Hle, váš dům vám teď zůstane pustý. 39Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“Ž 118:26; Mt 21:9
( Matouš 23:37-39 )

Proroci také zaslibují den uznání, kdy bude zavržený konečně spatřen takový, jaký je:

10Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli.Ž 22:17; Iz 53:5 (srov. J 19:34–37; Zj 1:7) Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený.
( Zachariáš 12:10 )

Pro křesťany tedy rozdělení není porážkou. Bylo součástí příběhu od začátku a příběh ještě neskončil. Můžeme respektovat své sousedy každého vyznání a přesto všechny jemně zvát, aby se podívali znovu. Kdo tedy podle Bible je? Zde je její vlastní odpověď, nabídnutá jako dar k zamyšlení, nikdy jako požadavek.

Kdo opravdu je

1Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
2To bylo na počátku u Boha.
3Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
14To Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy.
( Jan 1:1-3,14 )
15On je obraz neviditelného Boha,
prvorozený všeho stvoření.
16Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím –
to, co je vidět, i to, co vidět není,
trůny i panství, vlády i mocnosti.
Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše
17a on je přede vším a jím všechno stojí.
( Koloským 1:15-17 )
16Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké:
On3:16 někt. pozdější rukopisy Bůh byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
ukázán andělům,
zvěstován pohanům,
vírou přijat ve světě
a vyzvednut do slávy.
( 1. Timoteovi 3:16 )

Jan napsal své evangelium jako očitý svědek, Pavel psal církvi v Kolosách a řádek v 1. Timoteovi může být raně křesťanský hymnus. Tři autoři, jedno přesvědčení: sám Stvořitel vstoupil do lidského života, s jeho hladem i slzami. Pavel napsal list Kolosanům ve vězení, což činí jeho jistotu o Ježíšově velikosti ještě pozoruhodnější. „Prvorozený“ zde znamená první v postavení a cti, nikoli první stvořený. Proto křesťané nazývají Ježíše Božím Synem.

Největší si zvolil nejnižší místo

6Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
7Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
Ocitl se v těle jako člověk,
8ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!
( Filipským 2:6-8 )
3Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4vstal od večeře, odložil plášť a opásal se osuškou. 5Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je osuškou, jíž byl přepásán.
( Jan 13:3-5 )
12Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. 14Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám.
( Jan 13:12-15 )

V Ježíšově době bylo mytí nohou prací nejnižšího sluhy a učedníci se právě přeli o to, kdo je největší. List Filipským 2 ukazuje jeho rozhodnutí vzdát se královského pohodlí; horní světnice ukazuje, jak toto rozhodnutí vypadalo v ručníku a umyvadle. Velikost se v jeho království měří tím, jak hluboko je někdo ochoten se sklonit.

Sloužit a odpouštět

45Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
( Marek 10:45 )
34Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“23:34 první polovina verše v řadě důležitých rukopisů chybí Vojáci zatím losovali o jeho šaty.Ž 22:19
( Lukáš 23:34 )

Markova slova pocházejí z Ježíšova vlastního vysvětlení jeho života. Lukášova pocházejí přímo z kříže, kde ten, komu se dálo bezpráví, prosil o milosrdenství pro ty, kdo mu bezpráví činili. Láska, která odpouští svým katům, je vzácná v každém věku.

Co udělal a proč

13On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, 14v němž se nám1:14 Někt. rukopisy přidávají skrze jeho krev (Ef 1:7) dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.
( Koloským 1:13-14 )
18On je hlavou těla církve,
on je počátek a prvorozený z mrtvých,
aby tak ve všem držel prvenství.
19Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm
20a skrze něj se sebou smířit vše.
Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil
tomu, co je na zemi i na nebi.
( Koloským 1:18-20 )
16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.
( Jan 3:16-17 )
8Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.
( Římanům 5:8 )

„Pokoj skrze krev jeho kříže“ znamená, že Ježíš dal svůj život dobrovolně a že jeho vzkříšení třetího dne ukázalo, že smrt nemá poslední slovo. Pro křesťany je to střed celého příběhu: sám Bůh platí cenu za to, aby k nám dosáhl. Mnoho lidí vidí v kříži jen tragédii; tito pisatelé v něm viděli největší čin lásky v dějinách. Všimněte si pohnutky v každém verši: ne hněv, ne povinnost, ale láska, nabízená, když jsme mu byli ještě daleko.

Vyvýšen

9Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
10aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
11a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.
( Filipským 2:9-11 )

Ten, který přišel bez bonusů, dostává nejvyšší čest, ne silou, ale od Otce. Pokora nebyla nikdy slabostí a nekončila na kříži; byla po celou dobu cestou Krále. Každé pokleknuté koleno je obrazem radostného uznání, opakem odmítnutí, kterému čelil na počátku.

Otevřené dveře

Po všech těch staletích zůstává otázka, kdo je Ježíš, nejosobnější otázkou, jakou lze položit. Jste vítáni číst evangelia pomalu, klást své otázky a přesvědčit se na vlastní oči. Ježíš nikdy netlačí. Jen zve. V poslední knize Bible nevyrazí dveře. Zaklepe a čeká, až mu otevřeme zevnitř, až budeme připraveni.

20Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
( Zjevení 3:20 )
Bible, překlad 21. století (Bible21)