Přejít k hlavnímu obsahu

Co dokáže víra doopravdy? A co když naše modlitby nejsou vyslyšeny?

The key guidelines for the text style  is: love, encouragement, education, not pushy explanation, invitation for a change.

Víra, která má zářit

Víra je jedno z nejčastěji užívaných slov v Bibli a zároveň jedna z jejích nejkrásnějších myšlenek. Přesto ji snadno držíme zkrátka. Mnozí z nás, i ti, kdo Boha upřímně milují, dávají přednost opatrné cestě. Modlíme se, ale potichu očekáváme jen málo: ohledně uzdravení, práce i věcí, na kterých nám nejvíc záleží. Bojíme se zklamání.

Víra ale nikdy neměla zůstat zavřená v zásuvce. Má se pozvednout, zářit a měnit svět k lepšímu. V tomto článku se podívejme, co o víře řekl Ježíš a apoštolové, a zeptejme se také upřímně: co když se zdá, že naše modlitby nepůsobí? I na to má Písmo odpovědi.

Hořčičné semínko

Ježíšovi učedníci se pokusili uzdravit jednoho chlapce, ale nepodařilo se jim to. Když se ptali proč, Ježíš jim odpověděl:

20„Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“ [21]17:21 Někt. rukopisy přidávají Tento druh [démonů] nevychází jinak než skrze modlitbu a půst. (Mk 9:29)
( Matouš 17:20 )

Hořčičné semínko patří k nejmenším semenům vůbec. Ježíš neměří, jak velká je naše víra. Ukazuje nám, kolik dokáže i malá, ale opravdová důvěra v Boha.

Jiné evangelium vypráví tentýž příběh z pohledu chlapcova otce. Netvrdil, že má dokonalou víru. Řekl něco velmi upřímného:

23„‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24„Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
( Marek 9:23-24 )

„Věřím, pomoz mé nevěře“ je modlitba, kterou Bůh vítá. K začátku nepotřebujeme dokonalou víru. Stačí začít tam, kde jsme, a být k němu upřímní.

Co víra doopravdy je

List Židům popisuje víru ne jako zbožné přání, ale jako důvěru v toho, kdo něco zaslíbil:

1Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. 2Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.
( Židům 11:1-2 )

Potom jmenuje ty, kdo tak žili. Abel přinesl oběť, která se Bohu líbila. Henoch chodil tak blízko Boha, že nezemřel jako ostatní. A o všech z nich pisatel říká:

4Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.
5Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť si ho Bůh vzal.“Gn 5:24 Ještě než byl vzat, měl svědectví, že se líbil Bohu 6a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.
( Židům 11:4-6 )

Všimněme si dvou věcí, kterým máme věřit: že Bůh je skutečný a že odměňuje ty, kdo ho hledají. Víra začíná jako vztah. Přicházíme k němu s vírou, že je dobrý a že nás slyší.

Víra, která jedná

Víra není jen vnitřní pocit. Ve městě Lystra naslouchal Pavlovi muž, který nikdy nechodil. Pavel se na něj podíval a viděl, že věří, že ho Bůh může uzdravit.

9Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven, 10řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.
( Skutky 14:9-10 )

Ten muž nezůstal jen u naděje. Vstal a chodil. Víra nás umí pohnout k tomu, co se dříve zdálo nemožné.

Můžeme tedy věřit a přitom žít úplně stejně jako dřív? Jakub odpovídá laskavě, ale jasně: víra a skutky patří k sobě. Připomíná nám Abrahama, který Bohu důvěřoval tak hluboce, že byl ochoten vrátit mu i svého syna.

21Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? 22Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!
( Jakub 2:21-22 )
24Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.
26Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.
( Jakub 2:24,26 )

Je to jako s lampou. Říkáme-li, že lampa hoří, ale nikdo nevidí žádné světlo, pak ve skutečnosti nehoří. Naše skutky nejsou způsob, jak si zasloužit Boží lásku. Jsou světlem živé víry.

Jak takové skutky vypadají? Možná začínají několika jednoduchými otázkami. Jestliže věříme, že náš pravý poklad je v nebi, proč tolik pracujeme na tom, abychom ho shromažďovali na zemi? Říkáme-li, že milujeme, proč se pořád tolik bojíme, když láska je silnější než strach?

19„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. 20Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou. 21Vždyť tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.
( Matouš 6:19-21 )
18V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění.
( 1. Jan 4:18 )

Tyto otázky nejsou obviněním. Každá z nich je pozváním důvěřovat Bohu o trochu víc. Žalmista nám ukazuje, jak taková důvěra může vypadat. Drží Boží slova nablízku, protože mu dávají život, a žije jako ten, kdo ví, že Bůh vidí všechno, co dělá.

93Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti,
vždyť právě jimi jsi mě obživil!
( Žalmy 119:93 )
168Tvých pravidel a svědectví držím se,
ty přece vidíš všechny cesty mé.
( Žalmy 119:168 )

Jak můžeme zkoušet svou víru?

Pavel nás zve, abychom se upřímně podívali do vlastního srdce. Není to výzva, abychom se odsuzovali, ale abychom si uvědomili, že Kristus je mezi námi, a poznali, co je skutečné.

5Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali.
( 2. Korintským 13:5 )

Víru zkouší také život. Petr psal lidem, kteří procházeli těžkými časy, a jejich zkoušky přirovnal k ohni, který čistí zlato.

6Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. 7I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista.
( 1. Petr 1:6-7 )

List Židům přidává ještě jednu myšlenku. Jednou bude otřeseno vším, co otřeseno být může, a zůstane jen to, co je neotřesitelné. Víra vložená do Boha je právě něco takového, neotřesitelného.

26Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“Ag 2:6 27A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.
( Židům 12:26-27 )

Když váháme na hranici

Izraelci kdysi stáli na okraji země, kterou jim Bůh zaslíbil. Zvědové hlásili obry a silná města a lid se polekal a odmítl vstoupit. Jen Kaleb a Jozue důvěřovali Bohu. O Kalebovi Bůh řekl, že měl jiného ducha:

24Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví.
( Numeri 14:24 )

Pokolení, které zaváhalo, bloudilo po poušti čtyřicet let. Ani tehdy je Bůh neopustil. Vedl je každý den, ale oni nespatřili zaslíbení, které se báli přijmout.

33Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti.
( Numeri 14:33 )

Jakub popisuje týž zápas v srdci jednoho člověka. Když prosíme, ale tajně nevěříme, že Bůh odpoví, jsme jako vlna, kterou vítr žene sem a tam.

6Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. 7Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –
( Jakub 1:6-7 )

Nemá nás to nutit k pocitu viny ve dnech, kdy je naše víra slabá. Je to pozvání přinést Bohu celé srdce a důvěřovat jedině jemu, tomu, který se nikdy nemění.

Co když naše modlitby nejsou vyslyšeny?

To je ta nejtěžší otázka a Bible se jí nevyhýbá. Za prvé, víra není návod, jak získat, co chceme. Je to důvěra v Boha, který je dobrý. Jeho odpovědí může být ano, nebo počkej, nebo jiná cesta, kterou zatím nevidíme. Jan píše:

14Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás. 15A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme.
( 1. Jan 5:14-15 )

Když prosíme podle jeho vůle, která je pro nás vždy dobrá, můžeme si být jisti, že nás slyší. Za druhé, odklad není odmítnutí. Mnoho lidí v Bibli dlouho čekalo a jejich důvěra v čekání rostla. Za třetí, vždy smíme prosit dál.

Jestliže jsi v srdci něco zadržoval, modlitbu, kterou ses bál vyslovit nahlas, můžeš se s ní dnes modlit. Začni v malém, třeba jen jako hořčičné semínko. Proste, udělej jeden krok směrem k tomu, oč prosíš, a důvěřuj dál. Bůh si váží důvěry a těm, kdo ho hledají, není nikdy daleko.

Bible, překlad 21. století (Bible21)