Přejít k hlavnímu obsahu

Jákob zápasil s Bohem a zvítězil. Co to znamená?

Jákob za úsvitu zápasí s božím poslem a drží se ho odhodlaně a pokorně, což symbolizuje vytrvalost ve víře a požehnání, které od Boha dostává.

Když se Jákob vracel domů, aby se setkal se svým bratrem Ezauem, zápasil celou noc s Bohem a za úsvitu mu bylo řečeno, že zvítězil. Co to znamená? Jak může obyčejný člověk zvítězit nad Bohem?

Noc u řeky

Jákob se vracel po dvaceti letech. Kdysi odešel z domova, protože ho Ezau chtěl zabít. Nyní se doslechl, že mu Ezau jde naproti s vojskem:

7Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: „Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!“
8Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů,
( Genesis 32:7-8 )

Té noci poslal Jákob svou rodinu přes řeku Jabok a zůstal tam sám:

25Tehdy Jákob zůstal sám.
Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat. 26Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. 27Tehdy řekl: „Pusť mě, začíná svítat!“
„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ odpověděl Jákob.
28„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho.
„Jákob,“ odpověděl.Gn 25:26; 27:36
29Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!“
( Genesis 32:25-29 )

Všimněte si, co příběh říká. Neříká, že Jákob přemohl Boha. Onen muž nedokázal zápas ukončit a jediným dotykem v kyčli ukázal, kdo je skutečně silnější. Jákob získal požehnání, protože nechtěl pustit, dokud ho nedostal. Abychom pochopili, proč je tato noc tak důležitá, musíme vidět, kým Jákob býval, a pomáhá nám v tom prorok Ozeáš.

Ozeáš nastavuje zrcadlo

Ozeáš žil o mnoho staletí později a mluvil k Izraeli, k lidu pocházejícímu z Jákoba, který se od Boha vzdálil. Převyprávěl Jákobův život, aby v něm mohli poznat sami sebe:

3Hospodin má žalobu proti Judovi;
Jákoba potrestá za jeho jednání,
za jeho skutky mu odplatí!
4Už v lůně chytal svého bratra za paty,12:4 nebo: podrazil; oba významy jsou zahrnuty ve jménu Jákob (Gn 25:24–26; 27:36)
jako muž potom s Bohem zápasil.Gn 32:25–29
5Zápasil s andělem a zvítězil;
s pláčem u něj tehdy o milost žadonil.
Našel jej v Bet-eluGn 28:10–19; 35:9–15
a tam s ním12:5 podle LXX, Syr (MT: s námi) promluvil –
6Hospodin je Bůh zástupů,
má jméno Hospodin!
7Navrať se proto ke svému Bohu,
pečuj o právo a o lásku
a svému Bohu stále důvěřuj.
( Ozeáš 12:3-7 )

Ozeáš zmiňuje zápas i lstivost, ale připomíná také, že Jákob plakal a prosil. Končí pozváním, nikoli rozsudkem: „vrať se ke svému Bohu.“

Život plný chamtivosti

Jákobovo jméno souvisí s okamžikem jeho narození, kdy se objevil na světě a držel svého dvojčete za patu. Dříve, než se dvojčata narodila, řekl Bůh jejich matce něco, co je zde důležité:

23a Hospodin jí řekl:
„Ve tvém lůnu jsou dva národy;
dvojí lid se z tvých útrob rozdělí.
Jeden lid bude silnější než druhý
a starší mladšímu bude služebník.“
( Genesis 25:23 )

Jákob nemusel lstít, aby získal to, co Bůh už připravil. Ale udělal to. Koupil Ezauovo prvorozenství, když jeho bratr umíral hladem:

31Jákob navrhl: „Prodej mi teď hned své prvorozenství.“
32„Vidíš, že skoro umírám!“ odpověděl Ezau. „K čemu je mi prvorozenství?“
33„Hned teď mi to tu odpřisáhni!“ řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi.
( Genesis 25:31-33 )

Později oklamal svého slepého otce Izáka tím, že předstíral, že je Ezau, aby získal požehnání určené prvorozenému:

19„Já jsem Ezau, tvůj prvorozený,“ odpověděl Jákob svému otci. „Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal.“
( Genesis 27:19 )

Když pracoval pro svého strýce Lábana, našel chytrý způsob, jak rozmnožit svá stáda na Lábanův účet. Také Lában se k němu choval nespravedlivě, ale Jákob odpověděl lstí na lest:

41A kdykoli se pářily statné kusy, Jákob jim před oči do žlabů kladl ty pruty, aby se pářily před pruty. 42Když však byla zvířata neduživá, pruty nekladl. A tak byl Lábanův dobytek neduživý, ale Jákobův statný.
( Genesis 30:41-42 )

A nakonec tajně opustil Lábanův dům, aniž se rozloučil:

20Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. 21Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám.
( Genesis 31:20-21 )

To všechno se stalo poté, co k němu Bůh promluvil ve snu a slíbil, že s ním bude:

15Hle, já jsem s tebou! Budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a znovu tě přivedu do této země. Neopustím tě, dokud nevykonám, co jsem ti řekl.“
( Genesis 28:15 )

Jákob tomuto zaslíbení nevěřil. Pokusil se získat požehnání vlastními silami.

Zápas proti cestě

V tomto smyslu Jákob zápasil s Bohem už dávno před onou nocí u řeky. Vzpíral se cestě, kterou mu Bůh určil, a snažil se dosáhnout cíle po své vlastní cestě. Král David v žalmu o ceně vzdoru proti Bohu a o úlevě z odpuštění popisuje, co Bůh nabízí místo toho:

8Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít;
radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
9„Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek,
co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou,
než tě poslechnou.“
( Žalmy 32:8-9 )

Bůh nás nechce vléct jako tvrdohlavé zvíře. Nabízí, že nás povede, pokud mu to dovolíme.

Prosil a Bůh dal

Přesto Jákob odmítal pustit, dokud nebude požehnán, a Bůh mu požehnání dal. Dostal nové jméno Izrael a jeho dvanáct synů se stalo dvanácti kmeny celého národa. Když se konečně setkal s Ezauem, jeho největší strach se rozplynul:

4Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali.
( Genesis 33:4 )

Ale národ, který nesl jeho jméno, často následoval jeho starý vzorec: odcházel, zápasil a pak se vracel. O staletí později o tom Bůh promluvil skrze Izajáše:

2Po celé dny jsem ruce vztahoval
k lidu buřičů,
kteří chodí cestou nedobrou
za vlastní představou.
3Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář,
když obětují v zahradách,
kadidlo pálí na cihlách,
4vysedávají při hrobkách,
kde v noci drží stráž
a jedí maso podsvinčat –
v jejich hrncích je hnusná polévka!
( Izaiáš 65:2-4 )

Boží paže byly otevřené „po celý den“. To je táž trpělivost, s jakou se Jákob setkal u řeky.

Syn, který nezápasil

O mnoho let později se objevil někdo, kdo proti Boží cestě nezápasil. V noci před svou smrtí se Ježíš modlil v zahradě a prosil, aby od něj bylo utrpení, které ho čekalo, odňato. Potom se odevzdal Otcovu plánu:

39Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
( Matouš 26:39 )

Kde Jákob zápasil, aby prosadil svou, tam Ježíš vzdal svou vůli. V Něm vidíme, jak vypadá cesta, kterou kráčíme bez boje.

Co to znamená pro nás

Nemusíme tedy s Bohem zápasit. David psal o tom, co ho stálo vzdorovat, a o tom, co našel, když se přestal skrývat:

3Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
4Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
( Žalmy 32:3-5 )

To je pozvání, které Ozeáš opakoval Izraeli: vrať se. A kniha Přísloví to vyjadřuje jednoduše:

5Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
6Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.
( Přísloví 3:5-6 )

Stejně jako Jákoba nás může Bůh držet dlouhou noc. Dobrou zprávou je, že v tom zápase není naším protivníkem. Je tím, od koho skutečně žádáme požehnání.

Bible, překlad 21. století (Bible21)