Proč se Bůh zdá k lidem tak krutý?

Ve Starém zákoně čteme mnoho příběhů o lidech a celých národech, které stihly těžké následky. Tyto příběhy v nás často zanechávají tíhu na srdci a tichou otázku: je Bůh opravdu tak krutý? Je to upřímná otázka a zaslouží si upřímný, nespěchaný pohled.

Velmi odlišný svět

Začněme tím, že si připomeneme, jak odlišný byl starověký svět. Nebylo to bezpečné místo. Krutost byla všudypřítomná, život byl krátký a pro většinu lidí také velmi těžký. Ať si o oné době myslíme cokoli, měli bychom ji číst s tímto obrazem na mysli.

Do tohoto světa si Bůh vybral jeden národ, aby nesl jeho vůli ostatním a přinesl mezi lidi zákon a pořádek. Izraeli byla dána Tóra a Boží vlastní péče, což tento národ vyčlenilo jako svatý příklad pro zbytek světa. Po mnoho staletí se Bůh trpělivě znovu a znovu snažil vést lidstvo k něčemu lepšímu.

Stojí za povšimnutí, jak daleko lidstvo od té doby došlo – z dob, kdy se na oltářích pálily děti a kdy bylo týrání, otroctví a bezpráví běžné. Bůh má vše pod kontrolou, a přesto chce, aby lidé rostli. Nechce nás zničit. Chce nás přivést k lepší budoucnosti. A jak ukazují dějiny, je velmi těžké obrátit lidská srdce k laskavosti, poctivosti a nesobectví, protože se lidé stále vracejí ke staré temnotě.

Podívejme se, co říkají proroci, v pořadí, v jakém žili, a nechme jejich vlastní slova ukázat, co se dělo.

Amos: varování před krutostí mezi lidmi

Amos mluvil v osmém století před Kristem, k národům kolem Izraele a poté k samotnému Izraeli. Začíná tím, jak se k sobě navzájem chovali. Ammon, sousední národ, vedl válku, aby rozšířil své hranice, a udělal něco strašného těm nejslabším:

13Toto praví Hospodin:

Amonci hřešili trojnásob,

čtyřnásob – už toho mám dost!

Za to, že v Gileádu rozpárali těhotné,

aby rozšiřovali své hranice,

( Amos 1:13 )

Potom se Amos obrací k Božímu vlastnímu lidu. I on byl vinen a seznam, který následuje, je o penězích a moci zneužívaných proti chudým:

6Toto praví Hospodin:

Izrael hřešil trojnásob,

čtyřnásob – už toho mám dost!

Nevinné prodávají za peníz

a ubohé za dva sandály.srov. Ex 23:6–8; Lv 25:39–43

7Chudé zašlapávají do země

a ponížené krátí na právech.

Za nevěstkou chodí otec i syn,

aby mé svaté jméno prznili.

( Amos 2:6-7 )

Jeremjáš: dlouhá trpělivost a zármutek

Jeremjáš působil jako prorok v Jeruzalémě v posledních desetiletích před pádem města do rukou Babylonu, kolem roku 600 před Kristem. Mnoho jeho lidí se obrátilo k uctívání Báala a Molecha a na oltářích se obětovaly děti. Všimněme si, jak o tom Bůh mluví. Bylo to něco, co nikdy nežádal a co mu ani nikdy nepřišlo na mysl:

5Vystavěli také obětiště Baalovi, aby tam spalovali své vlastní děti jako zápalné oběti Baalovi – to jsem jim přece nepřikázal, o tom jsem nemluvil, to mi nepřišlo ani na mysl!

( Jeremiáš 19:5 )

Prorok také popisuje zemi, která trpěla kvůli způsobu, jakým její lidé žili:

10Země je totiž plná nevěrníků,

pod jejichž kletbou vyprahla,

pastviny vyschly, zbyla pustina.

Jejich dráha je totiž zlá,

jejich moc je nespravedlivá.

( Jeremiáš 23:10 )

Jeremjáš pak lidem připomíná, jak dlouho k nim Bůh mluvil. Třiadvacet let je varoval a Bůh před ním poslal jiné proroky:

3„Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo.25:3 od r. 627 př. n. l. (viz Jr 1:2–3) Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. 4Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali. 5Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky.

( Jeremiáš 25:3-5 )

Následky, když přišly, neměly být koncem příběhu. Bůh dal svému lidu spolu s napomenutím toto zaslíbení péče:

11Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,

já tě zachráním.

Skoncuji se všemi národy,

do kterých jsem tě rozprášil.

S tebou však nikdy neskončím,

i když tě ztrestám po právu

a nenechám tě bez trestu.“

( Jeremiáš 30:11 )

Vysvětluje také, proč bylo napomenutí potřeba, a mluví jemně k lidem, kteří cítili bolest a nerozuměli jí:

15Proč sténáš nad svým zraněním?

Tvou bolest nejde vyléčit.

To já jsem ti to způsobil,

protože máš tolik vin

a tvůj hřích se tolik rozmnožil!

( Jeremiáš 30:15 )

A je tu zaslíbení, že jednou to všechno dostane smysl:

24Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,

dokud neprovede a nesplní,

co ve svém srdci usoudil.

V nadcházejících dnech

tomu porozumíte.

( Jeremiáš 30:24 )

V další kapitole vidíme srdce, které za tím vším stojí. I když Izrael napravuje, Bůh o tomto národě mluví tak, jako rodič mluví o milovaném dítěti:

20Není snad Efraim můj drahý syn?

Není mé dítě, které miluji?

Kdykoli o něm promluvím,

vždy si ho znovu vybavím

a v nitru cítím pohnutí.

Slituji se nad ním, jistěže se slituji!

praví Hospodin.

( Jeremiáš 31:20 )

Lidé v Jeremjášově době říkali, že děti trpí za to, co udělali jejich rodiče. Bůh odpovídá, že každý člověk odpovídá za svá vlastní rozhodnutí:

30Každý totiž zemře za vlastní viny; každému, kdo jí trpké hrozny, budou trnout zuby.

( Jeremiáš 31:30 )

Později, když Jeruzalém měl padnout, Jeremjáš znovu promluvil o oltářích v údolí Ben-Hinnom, kde se děti obětovaly bohu Molechovi, a Boží zármutek nad tím je zřejmý:

35V údolí Ben-hinom také vystavěli obětiště Baalovi, aby tam prováděli své syny a dcery ohněm jako oběť Molochovi.Lv 18:21; 20:1–5; 1Kr 11:5–7; 2Kr 23:10–13; Jr 7:31; 19:5 To jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl – že budou provádět takovou ohavnost a svádět Judu k hříchu!

( Jeremiáš 32:35 )

Ezechiel: důvody vyložené

Ezechiel byl prorok mezi lidmi, kteří už byli odvedeni z Jeruzaléma do Babylonu. Jeho poselství popisují, co se dělo zpět ve městě. Nejprve obraz země plné násilí:

23Připrav řetězy!

Protože zemi naplnily popravy

a ve městě je samé násilí,

( Ezechiel 7:23 )

Lidé si také namlouvali, že Bůh nevidí a že mu na tom nezáleží. Bůh odpovídá, že vidí všechno:

9Tehdy mi řekl: „Vina domu Izraele a Judy je veliká, příliš veliká. Země je plná krve a ve městě samá zvrácenost. Říkají si totiž: ‚Hospodin zemi opustil. Hospodin to nevidí.‘

( Ezechiel 9:9 )

Ezechiel varuje před tvrdými soudy, které přijdou na Jeruzalém, a před překvapivým účelem v nich: do Babylonu by přišli ti, kdo přežili, a jejich příběhy by vyhnancům ukázaly, že se nic nestalo bez příčiny.

21Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Co teprve, až na Jeruzalém pošlu své čtyři kruté soudy – meč, hlad, dravou zvěř a mor – abych z něj vyhladil lidi i dobytek! 22Přesto v něm ale zůstane hrstka přeživších, kteří odtud vyvedou své syny a dcery. Hle – už k vám přicházejí! Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete útěchy po tom neštěstí, které jsem uvedl na Jeruzalém – po všem tom neštěstí, které jsem na něj uvedl. 23Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete díky nim úlevy, neboť poznáte, že nic z toho, co jsem v tom městě učinil, nebylo bez příčiny, praví Panovník Hospodin.“

( Ezechiel 14:21-23 )

Bůh také mluví o tom, že jeho vlastní děti byly obětovány modlám, což pocítil jako zradu:

20Vzala jsi dokonce své syny a dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je ke strávení! To ti nestačilo smilnit? 21Musela jsi ještě vraždit mé děti? Odevzdávala jsi je jim, nechávala jsi je projít plameny!2Kr 17:17; 23:10

( Ezechiel 16:20-21 )

A připomíná lidem Sodomu, město proslulé svým osudem. Uvedený důvod může překvapit. Nebylo to jen násilí, ale pýcha, pohodlí a odvracení se od chudých:

49Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. 50Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla.

( Ezechiel 16:49-50 )

Nakonec Ezechiel jedno po druhém vyjmenovává bezpráví, které naplnilo Jeruzalém: vůdce, kteří zabíjeli, vdovy a sirotky, jimž se dělo příkoří, křivá obvinění, která poslala nevinné na smrt, a krutost uvnitř rodiny:

6Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! 7Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje.Ex 21:17; 22:20–23 8Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. 9Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. 10Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. 11Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce.Lv 18:7–20; 20:10–12, 17–18 12Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev.Ex 23:8 Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.

( Ezechiel 22:6-12 )

Co si z toho můžeme vzít

Když tyto texty čteme popořadě, obraz se stává jasnějším. Těžkostem, které přišly, předcházela dlouhá varování. Následovaly po skutečné krutosti, zvláště vůči slabým a mladým. A přišly od Boha, který mluví o svém lidu jako o svých milovaných dětech, který nemá zálibu v tom, že je napomíná, a který po tom stále slibuje budoucnost.

Byly to velmi těžké časy, kdy Bůh pracoval na tom, aby lidi obrátil zpět a udělal ze světa lepší místo. Od té doby jsme ušli dlouhou cestu, a přesto je mezi námi dnes stále mnoho, co je třeba napravit.

Utrpení je součástí tohoto zlomeného světa a Nový zákon to netají. Říká nám také, že Bůh od něj nestál daleko. V Ježíši do něj vstoupil a ti, kdo ho následují, zjišťují, že i útrapy mohou ukazovat jeho život:

10Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.

( 2. Korintským 4:10 )

Možná nejlepší odpovědí na otázky, které tyto stránky vyvolávají, je pokora: číst pomalu, věřit, že Boží trpělivost je větší, než dokážeme vidět, a prosit ho, aby z nás učinil součást nápravy.