Je všechno předem určeno?

Když čteme o potížích, které jako by se blížily k lidstvu nebo k našim vlastním životům, snadno se cítíme bezmocní, jako by se nedalo nic dělat. Někteří z nás v tichosti dojdou k závěru, že vše v životě je už rozhodnuto a žádné úsilí na tom nic nezmění. Je to ale opravdu tak?

Bible nám podává mírnější obraz. Ani katastrofy, které Bůh sám oznámil, ani požehnání, která slíbil, se vždy nenaplní přesně tak, jak byla vyslovena. Často záleží na tom, jak lidé zareagují. Uvažme, co Bůh řekl proroku Jeremjášovi:

7Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím;Jr 1:10 8pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim.

( Jeremiáš 18:7-8 )

9Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; 10pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.

( Jeremiáš 18:9-10 )

Bůh říká, že jeho oznámení nejsou zamčené dveře. Jsou spíš otevřeným rozhovorem, v němž jsou naše rozhodnutí vyslyšena.

Město, které naslouchalo

Nejznámějším příkladem je Ninive. Jonáš přinesl krátké a děsivé poselství a lidé si je vzali k srdci:

4Jonáš vešel do města a už prvního dne, kdy jím začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ 5obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.

7a nechal v Ninive vyhlásit toto:

Výnosem krále a jeho velmožů se nařizuje:

Lidé ani zvířata, skot ani brav ať neokusí žádnou potravu; ať nejedí ani nepijí.

8Lidé i zvířata ať se zahalí pytlovinou a volají ze vší síly k Bohu. Každý ať se odvrátí od svých zlých cest a od násilí, které mu lpí na rukou.

9Kdo ví? Třeba se Bůh rozmyslí, slituje se a upustí od svého planoucího hněvu, takže nezahyneme.

( Jonáš 3:4-5,7-9 )

Všimněme si pokory v královských slovech: „Kdo ví? Snad se Bůh ještě odvrátí od svého hněvu.“ Neměl žádnou jistotu, jen naději. A ta naděje byla vyslyšena:

10A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.

( Jonáš 3:10 )

Proč nás Bůh varuje

Stojí za to se zeptat, proč nás Bůh vůbec varuje. Kdyby se pohromě nedalo zabránit, varování by přineslo jen smutek. Varování je však pozvání. Skrze Jeremjáše Bůh vysvětlil, co mu leží na srdci:

3Snad poslechnou a odvrátí se každý od své zlé cesty, abych i já upustil od zla, které jsem na ně chtěl dopustit za to, jak zle se chovali.

( Jeremiáš 26:3 )

13Proto teď napravte své cesty a své jednání, poslechněte Hospodina, svého Boha, a Hospodin upustí od zla, kterým vám hrozil.

( Jeremiáš 26:13 )

Bůh nechce působit potíže. Doufá, že bude vyslyšen. Bohužel se jeho trpělivost nesetkává vždy s odezvou:

7Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít,

teď se snad necháš poučit!‘

Jejich domov by pak nebyl zničen,

nedopadl by na ně žádný trest.

Oni však o to horlivěji

páchají hanebnost při všem, co dělají.

( Sofoniáš 3:7 )

I proroci v tom dostali svou úlohu. Nebyli tu proto, aby lidi děsili, ale aby jim dali šanci včas se vrátit:

6Když se ve městě troubí na poplach,

copak lid nemá strach?

Když se ve městě stane neštěstí,

copak to nedopustil Hospodin?Iz 45:7; Pl 3:38

7Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic,

aniž sdílí své tajemství

se svými služebníky, proroky.

( Amos 3:6-7 )

Pokora mění výsledek

Bible ukazuje tento vzorec i u těch, kdo zabloudili daleko. Král Achab, jeden z nejvíce problematických vládců Izraele, se pokořil a Bůh si toho všiml:

27Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně.

28Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: 29„Vidíš, jak se přede mnou Achab pokořil? Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“

( 1. Královská 21:27-29 )

Totéž se stalo s králem Rehabeamem a judskými předáky:

5Rechoboáma i judské velitele, kteří se před Šišakem stáhli do Jeruzaléma, navštívil prorok Šemajáš a oznámil jim: „Tak praví Hospodin: Vy jste zanechali mě, i já tedy zanechávám vás v rukou Šišakových.“

6Izraelští vůdcové i král se tehdy pokořili a řekli: „Hospodin je spravedlivý!“

7Hospodin viděl, že se pokořili. Šemajáš proto dostal slovo Hospodinovo: „Pokořili se, a tak je nezničím. Nevyliji skrze Šišaka svůj hněv na Jeruzalém, nechám je o vlásek uniknout.

( 2. Letopisů 12:5-7 )

V obou příbězích pokorné srdce zmírnilo to, co se blížilo.

Co to znamená pro nás

V Bibli je mnoho příkladů, kdy Bůh změnil svůj postup, ať už šlo o požehnání, nebo o těžkosti, podle toho, jak lidé zareagovali. To nás zve, abychom se s otevřenýma očima dívali na své životy i na lidi kolem sebe. Možná k nám Bůh mluví přímo skrze Bibli. Možná mluví nepřímo, skrze okolnosti, s nimiž se setkáváme. Některé okolnosti mohly být uspořádány proto, aby nás něco naučily. Jestliže se z nich poučíme, kdo ví, možná nám bude později ušetřena tvrdší lekce.

A když přijde napomenutí, přichází z milující ruky:

5Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?

„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,

když tě napravuje, nezoufej.

6Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává

a trestá každého, koho přijímá za syna.“Př 3:11–12

( Židům 12:5-6 )

Nemusíme tedy propadat beznaději. Budoucnost není zeď, ale cesta, a my jsme zváni, abychom po ní kráčeli společně s Bohem.