Přejít k hlavnímu obsahu

Role pýchy a pravé víry

Muž pokorně obdivuje hrozen révy rostoucí z bohatě rozvinuté révy, což symbolizuje Ježíšovo učení, že pravá víra a duchovní ovoce pocházejí z našeho spojení s Bohem, nikoli z našich vlastních úspěchů nebo pýchy.

Všichni chceme cítit, že nás druzí respektují a váží si nás. Je to přirozené a je to kořen naší sebeúcty. Pýcha je blízkou příbuznou tohoto přání. Roste, když chceme, aby si druzí všimli, co jsme udělali a čím jsme se stali. Není divu, že Bible o pýše mluví tak často. Ty verše však čteme rychle a předpokládáme, že jsou o někom jiném. Podívejme se na ně jemněji a zblízka. Zde jsou tři krátké verše na začátek:

32Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
( Přísloví 30:32 )
5On strhává dolů obyvatele výšin
a nedobytné město boří;
boří je až k zemi,
až do prachu je sráží.
( Izaiáš 26:5 )
17To aby člověka od skutku odvrátil,
aby mu v jeho pýše zabránil,
( Job 33:17 )

Všimněte si toho posledního. Bůh lidi „zadržuje od pýchy“ a činí to tak, že k nim mluví znovu a znovu, jako starostlivý rodič.

Dva druhy pýchy

V každodenním životě používáme toto slovo dvojím způsobem. Jedním je kritika: „Ten člověk byl příliš pyšný na to, aby pomohl.“ Druhým je vřelost: „Dobrá práce, jsem na tebe pyšný!“ Druhé použití je časté v rodinách, kde rodiče povzbuzují děti, aby pokračovaly a rostly. Zde jsou obvyklé definice:

  1. Pocit hlubokého potěšení nebo uspokojení z vlastních úspěchů, z úspěchů těch, k nimž máme blízko, nebo z vlastností či majetku, kterých si lidé široce váží.
  2. Vědomí vlastní důstojnosti.

Radost z dětského úspěchu je dobrá věc a nic v Bibli ji neodrazuje. Bible varuje před určitým druhem pýchy: před přesvědčením „udělal jsem to sám a nikoho nepotřebuji“. To je pýcha, která spoléhá na nás samotné místo na Boha a na druhé lidi:

10Pýcha vede jen ke sporům,
moudří však dají na radu.
( Přísloví 13:10 )

Co o takové pýše říká Bůh

Verše níže popisují, jak Bůh reaguje. Všimněte si, že jde spíše o vzdálenost než o trest. Když spoléháme jen na sebe, necháváme pro něj málo místa:

12Když tedy volají a on se nehlásí,
je to pro zpupnost těch lidí zlých.
( Job 35:12 )
28Ty sám zachraňuješ ubožáky,
povýšené však hledíš ponížit.
( 2. Samuel 22:28 )
6Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
( Žalmy 138:6 )

Apoštol Jakub vysvětluje, proč Bůh pýše odporuje: protože nám chce dát víc.

6Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece:
„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“Př 3:34
( Jakub 4:6 )

Král, který řekl: „Já jsem to udělal“

Než vyvodíme nějaké závěry, podívejme se na jeden příběh. Nebukadnesar byl mocný babylónský král. Měl znepokojivý sen a prorok Daniel vysvětlil, že mu Bůh dává varování. Daniel připojil láskyplnou prosbu:

24Kéž proto královská Výsost ráčí přijmout moji radu: Naprav své hříchy spravedlností a svou vinu laskavostí k trpícím. Kéž bys byl dlouho šťastně živ!“
( Daniel 4:24 )

Uplynul celý rok, rok trpělivosti. Pak jednoho dne, když se král díval na své město, řekl:

27zvolal: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!“
( Daniel 4:27 )

Varování se splnilo téměř okamžitě:

28Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: „Slovo pro tebe, králi Nabukadnesare: Ztratil jsi království! 29Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!“
( Daniel 4:28-29 )

Nebukadnesar ztratil vše, na co byl pyšný. Podívejme se však, jak příběh končí. Po této době pozvedl oči a pochopil, kdo stojí za jeho úspěchy:

31Já, Nabukadnesar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého:
Jeho vláda trvá navěky,
jeho království nad všemi pokoleními.
32Všichni, kdo bydlí na zemi,
jsou před ním zcela nicotní.
Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy
i s těmi, kdo bydlí na zemi.
Jeho ruku nemůže nikdo zastavit,
nikdo mu neřekne: „Cos to učinil?“
34Já, Nabukadnesar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!
( Daniel 4:31-32,34 )

Král se naučil něco cenného a jeho čest mu byla vrácena. Možná se můžeme stejné lekci naučit mírnější cestou, jen tím, že se zamyslíme nad jeho příběhem.

A co naše vlastní úsilí?

Většina z nás králi není. Často ale říkáme: „Postavil jsem tento dům vlastníma rukama“, „Založil jsem tuto firmu“ nebo „Vyhrál jsem tento závod“. Není spravedlivé cítit hrdost, když jsme tvrdě pracovali na něčem, co pro nás mělo význam, třeba na dobré práci, pevné rodině nebo na závodě?

Úsilí samozřejmě záleží. Moudrý autor knihy Kazatel však na životě, jak ho vidíme my, zaznamenal něco důležitého: výsledky nezávisejí jen na naší dovednosti a úsilí.

11Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda.
( Kazatel 9:11 )

Úspěch nikdy není zcela v našich rukou. A Ježíš dodává útěšnou myšlenku. Ani nejmenší podrobnosti života neunikají Otcově pozornosti:

29Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.
( Matouš 10:29 )

Znamená to tedy, že naše úspěchy vlastně nejsou naše? Ježíš odpovídá obrazem vinného kmene a ratolestí. Ratolest si život nevytváří sama. Přijímá ho z kmene a z tohoto spojení vyrůstá ovoce. Stejnou myšlenku opakuje dvakrát, trochu jinými slovy, abychom ji nepřehlédli:

4Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.
( Jan 15:4 )
5Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.
( Jan 15:5 )

Nemá to naše úsilí zmenšovat. Znamená to, že naše schopnosti, nápady a síla jsou dary. Bible to říká jasně:

17Neříkej si proto v srdci: „Díky svým schopnostem a své vlastní síle jsem se takto vzmohl,“ 18ale pamatuj na Hospodina, svého Boha. Je to přece on, kdo ti dává sílu, aby ses vzmáhal, aby tak potvrdil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům a která platí dodnes.
( Deuteronomium 8:17-18 )

Víra: opřít se o Boha

Pýcha říká: „Udělal jsem to sám.“ Víra říká: „Děkuji, bez Tebe bych to nedokázal.“ Víra je důvěra a důvěra jemně nahrazuje spoléhání na sebe:

5Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
6Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.
( Přísloví 3:5-6 )

Nahrazuje také starosti. Když přestaneme všechno nést sami, nacházíme pokoj, který nás překvapí:

6O nic nemějte starost,Mt 6:25; L 12:22 ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha,
( Filipským 4:6 )

A dává nám nový způsob, jak se radovat. Můžeme se svobodně těšit ze své práce a rozdělit se o uznání:

31Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.
( 1. Korintským 10:31 )
31A proto, jak je psáno:
„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“Jr 9:23
( 1. Korintským 1:31 )

Přijměme tedy své meze bez studu a utěšme se tím, že se můžeme opřít o Ježíše. Provází nás každou těžkostí. Když nám pýcha našeptává, že všechno musíme zvládnout sami, můžeme odpovědět: je tu Někdo, komu můžeme důvěřovat.

Bible, překlad 21. století (Bible21)