Úloha pýchy a pravá víra

Lidé přirozeně chtějí cítit, že jsou respektováni a oceňováni, a to tvoří základ jejich sebeúcty. Pýcha je běžný pocit, který v lidech vyvolává touhu předvádět své úspěchy a přínos v životě. Není proto divu, že Bible slovo „pýcha“ zmiňuje mnohokrát. Takové zmínky často přehlížíme a odbýváme jejich význam jako něco, co se nás netýká. Podívejme se na to však blíže.

32Pokud ses bláhově chvástal,

pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!

( Přísloví 30:32 )

5On strhává dolů obyvatele výšin

a nedobytné město boří;

boří je až k zemi,

až do prachu je sráží.

( Izaiáš 26:5 )

17To aby člověka od skutku odvrátil,

aby mu v jeho pýše zabránil,

( Job 33:17 )

V každodenním životě rozlišujeme dva druhy hrdosti: zápornou, vyjádřenou slovy jako „ten člověk byl příliš pyšný, než aby pomohl“, a kladnou, vyjádřenou slovy jako „Výborně, jsem na tebe tak hrdý!“ Druhé vyjádření je velmi rozšířené v rodinném životě, kde se rodiče snaží motivovat své děti, aby vytrvaly, dělaly pokroky a vyrostly v uznávané osobnosti. Ať už vyjadřujeme chválu, nebo odsouzení, oba druhy hrdosti mají společný základ. Podívejme se na nejběžnější definice hrdosti:

1. Pocit hlubokého potěšení nebo uspokojení, který pramení z vlastních úspěchů, z úspěchů blízkých lidí nebo z vlastností či majetku, jež jsou všeobecně obdivovány
2. Vědomí vlastní důstojnosti.

Obě výše uvedené definice mají společný základ ve vlastnostech zaměřených na sebe. „Pýcha“ odráží vlastní schopnosti nebo vlastní úspěchy, nikoli spoléhání na pomoc druhých.

10Pýcha vede jen ke sporům,

moudří však dají na radu.

( Přísloví 13:10 )

Jak vidíme, taková sebestředná pýcha je v Bibli opakovaně ostře odsuzována. Zde je jen několik příkladů:

12Když tedy volají a on se nehlásí,

je to pro zpupnost těch lidí zlých.

( Job 35:12 )

28Ty sám zachraňuješ ubožáky,

povýšené však hledíš ponížit.

( 2. Samuel 22:28 )

6Ač je Hospodin tolik vyvýšený,

ponížených přece všímá si

a zdálky ví o nadutcích.

( Žalmy 138:6 )

Než dojdeme k jakémukoli závěru, podívejme se na biblický příběh babylonského krále Nabúkadnesara, který zpyšněl nad výsledky své práce.

27zvolal: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!“

( Daniel 4:27 )

I když většina z nás nejsou králové a naše úspěchy nemusejí být nijak velkolepé, často říkáme nebo si myslíme: „Postavil jsem tento dům vlastníma rukama,“ „Vybudoval jsem tak skvělou firmu“ nebo „Porazil jsem v této hře někoho jiného,“ a jsme na své úsilí pyšní. Není snad spravedlivé cítit hrdost, když jsme vložili tolik úsilí do něčeho, co je pro nás zásadní – ať jde o získání dobré práce, budování pevné rodiny, nebo vítězství v závodě?

Autor známé biblické knihy moudrosti „Kazatel“ si uvědomoval, že osobní vlastnosti a dovednosti samy o sobě neurčují, jak životní události dopadnou.

11Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda.

( Kazatel 9:11 )

Zdá se, že úspěch není zaručen ani těm, kdo do práce, výcviku či tréninku vkládají velké úsilí. Přeneseme-li se do doby Nového zákona, Ježíš prohlašuje, že Boží pozornosti nic neunikne, bez ohledu na to, jak důležitá či bezvýznamná se událost zdá:

29Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.

( Matouš 10:29 )

Vraťme se k Nabúkadnesarovi a podívejme se, co se stalo poté, co pronesl pyšná slova o svých úspěších:

28Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: „Slovo pro tebe, králi Nabukadnesare: Ztratil jsi království! 29Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!“

( Daniel 4:28-29 )

V jediném okamžiku přišel král Nabúkadnesar o vše, na co byl pyšný, a čelil těžkým časům, přesně jak bylo předpovězeno. Král ztratil trůn, pýchu i důstojnost – byla to nezbytná zkušenost, aby lekci pochopil a naučil se ji. Po nějaké době si Nabúkadnesar uvědomil, kdo skutečně stál za všemi jeho úspěchy:

31Já, Nabukadnesar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého:

Jeho vláda trvá navěky,

jeho království nad všemi pokoleními.

32Všichni, kdo bydlí na zemi,

jsou před ním zcela nicotní.

Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy

i s těmi, kdo bydlí na zemi.

Jeho ruku nemůže nikdo zastavit,

nikdo mu neřekne: „Cos to učinil?“

34Já, Nabukadnesar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!

( Daniel 4:31-32,34 )

Nakonec se Nabúkadnesar naučil cennou lekci o pýše. Můžeme se i my tuto lekci naučit snadnější cestou – tím, že se zamyslíme nad Nabúkadnesarovým příběhem?

Znamená tento příběh, že naše úspěchy nejsou doopravdy naše? Co můžeme dokázat zcela sami? Odpověď dává níže uvedený verš z Janova evangelia, v němž jsou citována Ježíšova slova. Všimněte si, že Ježíš opakuje stejná slova a jemně je přeformulovává, aby zdůraznil jejich význam.

4Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.

( Jan 15:4 )

5Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.

( Jan 15:5 )

Je to Bůh, kdo nám dává sílu a umožňuje nám vyhrávat hry nebo získat dobrou práci. Bůh je zdrojem tvůrčích nápadů, když řešíme složité problémy, a dává nám sílu vytrvat a dokončit, co jsme začali. Když si to uvědomíme, odhalí se nám pravá Boží povaha a Jeho role v našem životě, a to nás k Němu přibližuje.

5Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,

nespoléhej se na vlastní rozumnost.

6Na každém kroku snaž se jej poznávat,

on sám tvé stezky urovná.

( Přísloví 3:5-6 )

6O nic nemějte starost,Mt 6:25; L 12:22 ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha,

( Filipským 4:6 )

31Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.

( 1. Korintským 10:31 )

Přiznejme si svá omezení a najděme útěchu v poznání, že spoléhání na Ježíše přináší pokoj mysli, podpírá nás v těžkostech a vede nás při zvládání pocitů hrdosti a důstojnosti.